VÍTÁME JARO A VELIKONOCE

Stejně jako Vánoce mají i Velikonoce řadu symbolů, kterým rozumíme bez dlouhého vysvětlování. Oživte tedy váš interiér, ale i balkón, terasu nebo zahradu vajíčky, větvemi, zelení, květinami, ptáčky a ušatými zajíčky. Míru žádoucí roztomilosti a hravosti korigujte podle vašeho stylu. Od minimalistických tvarů a umírněné palety barev přes jemné pastelové tóny až k výrazným a veselým barvám tulipánů, krokusů a frézií. V letošní kolekci velikonočních dekorací z ASKO-NÁBYTEK vyvažuje hravost motivů umírněná barevnost, ale máme i pár opravdu výrazných kousků pro milovníky hesla „víc je víc“!

Až upečete beránka, naaranžujete kraslice a do nové vázy rašící větvičky, udělejte si chvilku pro sebe. Velikonoce si stejně jako Vánoce spojujeme s povinností dokonalého úklidu, ale stejně důležitý je – jak dávno víme – i pořádek v hlavě. Abychom mohli přivítat všechno nové, musíme tomu nejprve udělat místo. Třeba dostanete chuť dozvědět se o svátcích něco nového…

Velikonoce se vymykají naší přirozené potřebě mít všechno pod kontrolou a pěkně zaškatulkované, s přesným termínem. Svátky jara připadají na první neděli po prvním jarním úplňku (tedy po 21. březnu, což je den jarní rovnodennosti), Velikonoční pondělí tedy můžeme slavit kdykoliv v rozmezí od 23. 3. do 26. 4. Ve světě převažují oslavy radostné, veselé a hravé, ovšem výjimkou nejsou ani Velikonoce kajícné nebo naplněné soutěžením. Někde převažují momenty náboženské, ale většinou se mísí s pohanskými zvyky.

Zatímco nám přibyl Velký pátek mezi svátky teprve nedávno, a rozšířil tak vítané volno celkem na 4 dny, v USA odpočívají o Velikonocích jen v tento den. V pondělí, kdy se u nás vesele koleduje, už znovu pospíchají do práce a do školy. Největší oslavy tak probíhají na Velikonoční neděli, kterou stejně jako u nás nazývají Boží hod velikonoční. Ale než se v USA usedne k bohatě prostřenému stolu, je třeba se na to připravit. Od Popeleční středy drží věřící půst, chodí na pravidelné mše, čtou si z Bible a stejně jako o Vánocích nazdobí své domovy, domy i zahrady velikonočními dekoracemi, a to – jak je u Američanů zvykem – více než marnotratně. V sobotu se zdobí vajíčka, což je sice svého druhu zábava, nikoli však dobrodružství. To nastane až v neděli po obědě, tedy po sváteční pečené šunce nebo jehněčí pečínce se sladkými bramborami a křupavou zeleninou. Hned po tradičním zákusku cupcake znázorňujícím hnízdo začíná velké pátrání po čokoládových vajíčkách, která doma nebo na zahradě pečlivě schoval velikonoční zajíček. Největší šťastlivci dostanou pozvánku na detektivní výpravu přímo do Bílého domu, kde jako hosté pana prezidenta a první dámy soutěží například v „koulení“ vajíček s pomocí speciální lžíce ve vytyčené dráze. Tradici prý zavedla manželka prezidenta Jamese Madisona v roce 1814, podle jiných zpráv se stal přelomem rok 1878, kdy se tato událost zařadila mezi pravidelné akce Bílého domu.

Malované kraslice a vajíčka nás spojují s našimi německými sousedy, kteří světí Velikonoce od Velkého pátku do Velikonočního pondělí. Ovšem nejsou určeny pro koledníky, neboť ti tam s pomlázkou po sousedech a příbuzných nechodí. A ani jim o koledu nejde, zajímají je spíš sladké „odrůdy“. Nedočkaví malí hledači pokladů často doma s rodiči vyrábějí slámová hnízda, aby měl velikonoční zajíc kam malovaná či čokoládová vejce uložit, respektive šikovně ukrýt. Někteří šťastlivci vystopují přímo poklady – hnízda, košíky či krabičky plné čokoládových zajíčků, vajíček, bonbonů nebo dokonce malých hraček. 

Zdá se, že Němci si i o svátcích pro nás tradičně spojených především s jídlem hledí kondice víc než my – škála jejich „sportovních aktivit“ o velikonočních svátcích je totiž mnohem pestřejší. Vejci se nejen koulí, ale také hází. A to do výšky. Jenže aby to nebylo tak jednoduché, musí dotyčný vejce také chytit, aniž by se rozbilo. Pro skutečné mistry je pak připravena výzva – majitel musí přehodit vejce přes střechu domu, kde ho má další člen rodiny chytit. Tomu, komu se takový kousek podaří, prý do domu neuhodí blesk. Tradiční sladká štóla patří v Německu nejen na vánoční, ale i na velikonoční stůl, a to spolu s mazanci, koblihami a koláči. Nesmí chybět skopové a jehněčí maso. A kdo si zdobí vyfouknutými vajíčky na stužkách stromy v zahradě, měl by vědět, že tato tradice stejně jako velikonoční zajíci pochází právě z Německa.

Kdoví proč, ale Velikonoce ve Velké Británii začínají na Masopustní úterý, kterému se tu příhodně říká Palačinkový den. Všichni jak o život připravují a samozřejmě i konzumují palačinky většinou polité javorovým sirupem nebo jen pocukrované, případně dochucené čokoládou či citronem. Ani historikové nevědí přesně, proč zrovna palačinky a proč právě v úterý, ale nejspíš prostě bylo kdysi jen nutno zpracovat zbytky vajec a másla – zřejmě proto, že tyto ingredience patří k těm, jež bývaly v období půstu, který svátkům jara předchází, zakázané. Děti je každopádně milují stejně jako slavnosti, které jsou s Palačinkovým úterým spojené. Ve městě Olney se koná tradiční závod žen s pánvičkou v ruce s vlastnoručně usmaženou palačinkou, kterou navíc musejí před cílem otočit ve vzduchu. „Bitvu“ o co největší kus obří palačinky svádějí každý rok studenti v londýnském Westminsteru.

Podobnou záhadou jako palačinky jsou obestřené velikonoční klobouky, které se v tuto dobu nosí (někdy i vyrábějí) ve školách. Většinou papírové modely zdobené jarními a velikonočními motivy květin, vajíček, zajíčků nebo kuřátek mohou jejich autoři přihlásit do některé ze soutěží o ten nejúžasnější. Možná tento zvyk souvisí s naší tradicí, podle níž si musíme na Velikonoční pondělí pořídit něco nového na sebe, aby nás beránek „nepokakal“.

Tradicí hodnou panovníka je oceňování starších poddaných za jejich zásluhy pro společnost. Sahá prý až do 13. století a toho dne ctihodní občané dostanou stříbrné mince, které jsou speciálně ražené pro tuto příležitost. Na Zelený čtvrtek si pak věřící nechávají žehnat posvěceným olejem.    

Stejně jako v USA ani ve Velké Británii neholdují zdobení kraslic nebo pletení pomlázek – ostatně zemi, která dala světu slovo gentleman a dodala mu správný význam, by vyplácení něžnější části lidstva ani neslušelo. Zato zajíci a jejich schovávačka vajíček jsou tu jako doma. Tradičním velikonočním pokrmem je podobně jako v USA jehněčí pečeně se sladkými bramborami a jarní zeleninou. Sladkou tečkou hostiny bývají sladké bochánky hot cross buns, připomínající naše malé mazance.

Velikonoce v Polsku jsou úzce propojené s křesťanskými tradicemi. Na Bílou sobotu si většina lidí nechává své sváteční pokrmy požehnat, Velikonoční pondělí je pak zasvěceno vodě, ostatně i proto se mu říká mokré. Zatímco dříve šlo především o to polévat dívky a ženy, dnes se nejen vodou, ale i kolínskou či parfémem polévají všichni navzájem. Prý si tím zajistí dlouhý život ve zdraví, případně brzké vdavky. Asi jak kdo zrovna potřebuje. Tento zvyk, který později pronikl i k nám, se nejspíš váže k Velikonočnímu pondělí roku 966 n. l., kdy polský kníže Měšek vyhověl prosbě své ženy a dcery Boleslava I. Doubravky a nechal se slavnostně pokřtít. Pokrmy požehnané při sobotní mši, k nimž patří bílé klobásy, malované vejce, o které se rodina podělí, šunka, chléb se solí, bábovka z kynutého těsta, beránek, ryba či kousek sýra, přijdou na stůl až v neděli. Tradičním dezertem je placatý mazurek s čokoládovou, ořechovou či karamelovou náplní, případně s mletým sušeným ovocem Navrch pak ještě přijde čokoládová poleva, opět sušené nebo kandované ovoce, oříšky, mandle. Není výjimkou, když tyto ingredience tvoří některý z velikonočních motivů. K masu se podává křen, symbol zdraví, ale zároveň prý také utrpení.

Když chtěl v roce 1923 podpořit norský vydavatel knih prodej nového krimi románu, zaplatil si reklamu na titulních stránkách novin. Nic neobvyklého. Ovšem stalo se to před Velikonocemi a reklama byla tak dokonalá, že všechny čtenáře zmátla. Domnívali se prý, že jde o skutečnou zprávu o vraždě, nikoli o inzerci. Od té doby se Norsko může pochlubit velmi neobvyklou tradicí. Říká se jí Påskekrimmen. Velké televizní i rozhlasové stanice vysílají kriminální a detektivní filmy a seriály se zločiny, jejichž rozluštění a objasnění Norové napjatě očekávají. Příběhy vycházejí samozřejmě i knižně, také noviny otiskují podobně zaměřené materiály, přičemž někdy nechávají čtenáře dlouho na pochybách, kdo je vlastně pachatelem. A pozor, prý i na krabici od mléka najde spotřebitel smyšlené napínavé detektivní historky, takže je otázkou, zda vám káva nevychladne dřív, než si do ní nalijete svou porci mléka. K velikonoční detektivce pak Norové zakusují speciální velikonoční koláč často plněný marcipánem a především velikonočním ovocem, což jsou v Norsku velmi oblíbené pomeranče. Na stole se i tady objevuje jehněčí maso, nakládaný sleď, další ryby a samozřejmě symbol nového života a plodnosti – vajíčka. Zatímco u nás (nebo třeba v Řecku) je většinou barvíme načerveno, Norové dávají přednost žluté barvě. Snad tím přivolávají sluneční paprsky.